Žádný plot pro ně není dost pevný, žádná zeď dost vysoká?
Nezřetelná hranice teritoria
Ať už teritorium Vašeho psa ohraničuje plot, skalka, ohrada, zídka nebo třeba živý plot, je možné že pejsek toto omezení vůbec nerespektuje nebo ji zkrátka nerozezná, případně ignoruje. Proto je třeba mu hranici pokud možno zřetelně vymezit a naučit jej trpělivým cvičením ji respektovat. Většina odborníků se shoduje na tom, že jakékoli fyzické tresty a nátlak jsou kontraproduktivní. Naopak se trestaný pes bude o to více snažit utéci. A každý útěk posouvá cvičení zase o krok zpátky. Je tedy nutné přistupovat ke zvířeti správně a volit srozumitelnou komunikaci. Zajímavé je, že mnohem více tuláků je však mezi psy-samci než mezi fenami.
Trest při návratu
Asi se nelze divit, že někteří majitelé dají průchod emocím a jakmile se podaří pejska dopravit v pořádku domů, vyčiní mu. Vždyť chudák páníček má za sebou třeba i několik hodin, během kterých měl být někde jinde a dělat něco jiného. Místo toho obíhá a objíždí okolí domu, telefonuje do útulků, alarmuje strážníky a nutí celou rodinu všeho nechat a pátrat po chlupatém utečenci. Jenže v takovém případě si pejsek spojí svůj návrat domů s trestem. A ruku na srdce - kdo z nás by spěchal domů za výpraskem? A proto odborníci na výchovu psů, doporučují přistoupit k uprchlíkovi opačně. Pejsek se doma musí cítit - no zkrátka jako doma. Tedy spokojeně a v bezpečí. Aby, když už uteče, se toužil vrátit zase zpět do svého pelíšku. Často se stává, že pejsek utíká například za dobrotou. Zvažte, zda se nevyplatí poptat ve Vašem okolí sousedů, zda ho někdo něčím nekrmí nebo zda si s pejskem například někdo hraje. Případně, zda si někdy všmli zvláštního způsobu chování pejska, když už je na útěku. Pak bychom mu měli vrchovatou měrou dopřát doma vše, co hledá jinde, a ještě něco navíc.
Změna pána
Tento bod se týká především těch útěkářů, kteří do Vaší rodiny přišli z útulku. Takový pejsek musí rychle pochopit, jak to chodí v jeho nové smečce a kdo je tu "šéf"a kde je jeho místo. Způsob života v nové rodině by měl alespoň z části navazovat na psovy předchozí zvyklosti. Myšleno tak, že pokud je pejsek "gaučák" který byl zvyklí být celý život doma, pak si asi těžko zvykne na kotec. A samořejmě to platí i naopak. Ač mnozí pejsi si na pohodlí gauče zvyknou rychle. :-) Pes, který byl stále v blízkosti svého pána, nebude schopen tolerovat dlouhou samotu. Ač to třeba není na první pohled zřejmé, i pejsek prochází stresem z nového prostředí. A pokud nový páníček bude dávat pejskovi najevo zklamání z chování mazlíčka, bude pejsek velice strádat. A bude chtít hledat to, co příchodem do nové rodiny ztratil.
Za plotem je tráva zelenější...
Nuda. Jedním slovem bychom mohli tento odstavec ukončit. Ale bohužel, je to tak. Pokud pejsek nemá doma nic zajímavého na práci, snadno se nechá ovlivnit lákadly za plotem. A může to být v podstatě cokoliv. Od přetékající popelnice před nedalekou restaurací, sousedovo štěně stále připravené k dovádění, sousedi co vždy mají něco dobré po ruce. A pokud má pejsek něčeho nedostatek, bude to lákadlo za plotem ještě přitažlivější. Hladový pes či třeba březí fenka půjde za jídlem. Nemluvě o tom, když pes cítí hárající fenu.
Páníčku, nechci tu být sám..
Separační úzkost - pes má příliš silnou vazbu ke svému páníčkoví a neunese jakékoliv odloučení. A proto, když majitel odejde bez pejska, je schopný podhrabat plot, přeskočit zeď..Zkrátka hledá jakýkoliv způsob, jak se dostat zpět do blízkosti svého pána. Někdy zoufale hledají páníčky psi, kteří sice běžné každodenní vzájemné odloučení snášejí dobře, ale zaskočí je několikadenní nepřítomnost pána například při pracovní cestě nebo v době dovolené. A to i přesto, že péči o psa převzal zodpovědně někdo z příbuzných či známých.
Strach a panika
Určitě není třeba říkat, že velcí psi nemusí být nutně silní a nebudou se ničeho bát. Stejně, jako u malých plemen, tak i mezi velkými plemeny najdete takové pejsky, kteří se budou bát bouřky, střelby, ohňostrojů atd.. Lidé si jen těžko představí, jak nesnesitelný strach může pak takový pejsek zažívat. Pokud se toto stane v době, kdy je rodina doma, většinou se snaží dostat do domu. Jakmile se dostanou do bytu, začnou hledat většinou malý tmavý prostor jako úkryt. A především společnost své smečky. Ale když doma nikdo není, utečou většinou hodně daleko a nezřídka se při tom i ošklivě zraní, protože v panice ztrácejí nad sebou kontrolu a nevnímají jiné ohrožení, než hromy a blesky nebo výstřely. Tito nešťastníci často končí pod koly aut nebo umírají vyčerpáním daleko od domova.
Senilita
I mezi pejsky existují choroby, které ovlivňují jejich život ve stáří. Podobně jako lidé s Alzheimerovou chorobou pak mohou trpět ztrátou paměti, zapomínají naučené cviky, stávají se nečistotnými, neorientují se správně v prostoru a snadno se zatoulají za hranice svého teritoria, aniž by si to uvědomili a aniž by byli schopni najít cestu zpátky.
Nadměrný lovecký instinkt
Někteří psi mají velice silně vyvinutý pud lovit a zabíjet. A pokud je tento pud ještě navíc posílen rizikovými faktory jako jsou například nedostatečná socializace v raném věku, neustálé dráždění potenciální kořistí, dlouhodobé hladovění psa, nuda a nedostatek činnosti, předchozí zkušenost s lovem, zvláště pokud pes někdy lovil ve smečce, je to opravdu divoká kombinace. Z takového psa se při každé příležitosti stává postrach drůbeže, králíků, koček a jiných nebohých tvorů v širokém okolí.
Syndrom hypersenzitivity/hyperaktivity
Pokud krom sklonu k útěkům u svého psa pozorujete další projevy, jako například neustálé štěkání, ničení veškerého zařízení, neposlušnost, nečistotnost a mnohdy i agresivní výpady, pak věřte, že s největší pravděpodobností budete muset brzy navštívit veterináře. Tem může stanovit například poruchu osobnosti psa, která může mít hormonální příčinu, někdy má však původ v nesprávné péči během prvních dvou měsíců po narození. Takovým pejskům chybí sebekontrola a začnou-li s nějakou činností, je pro ně zatěžko ji ukončit. Naopak potřebují být neustále aktivní, jsou neúnavní, mají nezřízenou chuť k jídlu a často se u nich projevují také náslnické sklony. Může se stávat, že při hře naběhnou do zdi nebo do stromu, vrhnou se z okna za ptákem nebo kočkou, nerespektují silnici. Při útěku se často poraní, ale chovají se, jako by necítili bolest. Zásadně se domů nevracejí. V USA bylo zjištěno, že právě tito psi největší měrou plní tamní útulky (80 %).
Závěrem..
Jak už asi vyplývá z výše uvedených řádků, útěk je následkem mnoha možných příčin. A někdy jde i o jejich kombinaci. Důležité tedy je, určit správnou příčinu. Následně je dobré postupovat od jednodušších opatření, přes různé mechanické pomůcky až po profesionální léčbu. Jednodušším opatřením může být například změna denního režimu, dostatečně viditelné ohraničení pozemku atd. Mechanickou pomůckou bývá například sprejový obojek. Léčba bývá nutná především u strachu ze samoty, strachu z bouřky, syndromu hypersenzitivity/hyperaktivity. Důležité je řešit problém včas, než se stanou pro psa útěky pravidelnou činností.